O mapě

Vizuální projevy antijudaismu a antisemitismu v českých zemích

Vizuální produkce vyjadřující protižidovské postoje byla v českých zemích přítomná téměř po celou délku sledovatelných dějin výtvarného umění. V určitých obdobích – zejména v prvorepublikovém Československu a v současnosti – se tato produkce pohybovala na hranici nebo za hranicí etických a případně i zákonných norem a byla doménou spíše extremistických a okrajových složek společnosti. Podněcování většinové společnosti proti Židům je dnes nepřijatelné, v dřívějších českých dějinách ovšem byly protižidovské motivy často oficiálně podporovány. Z následujícího přehledu a ilustrativního výběru je patrné, že řada protižidovských motivů vykazuje značnou kontinuitu a neměnnost.

Ve středověku pokládala oficiální náboženská doktrína Židy za „vrahy Krista“ a „nepřátele křesťanství“. Tato negativní reprezentace Židů posléze pronikla do sekulárního prostředí a stala se součástí univerzální středověké kultury. Nadřazenost křesťanské víry se měla v právní rovině demonstrovat například povinností Židů nosit speciální klobouk (Judenhut), který se pak ahistoricky objevoval i ve středověkých vyobrazeních biblických scén. Středověké výtvarné umění stigmatizovalo Židy také pomocí motivů ošklivosti (např. „prasečí“ a „židovský“ nos), obscénnosti („židovská svině“), kriminálnosti, nebo dokonce sadismu (motiv rituální vraždy).

Rovněž z období raného novověku se dochovala vyobrazení, která měla Židy zesměšnit nebo jim přisoudit nepřirozené až nelidské vlastnosti. Jiná díla měla Židy ukázat nejen jako pomýlené, ale i jako zásadně nepřátelské vůči křesťanskému náboženství. Židé byli vykreslováni jako ti, kdo ohrožovali rekatolizační úsilí o jednotu církve, onoho „mystického těla Kristova“. Zobrazení Židé páchali nejen symbolické násilí na proměněném těle Kristově při rituálním znesvěcení hostie, ale měli se údajně dopouštět přímo vraždění bohabojných křesťanů. „Zavražděné křesťanské děti“ byly oslavovány jako mučedníci a za vraždu měli nést zodpovědnost kromě samotných vrahů také kolektivně všichni Židé. Umělecká díla pak měla být věčnou připomínkou důvodu, proč byli Židé z daného města vyhnáni. Židé neměli podle tehdejšího názoru zasluhovat nic jiného než násilí a definitivní porážku od „církve vítězné“.

Pod vlivem osvícenství protižidovských motivů ve vizuálním umění výrazně ubylo. Se vznikem moderního antisemitismu v poslední čtvrtině 19. století však produkce protižidovských vyobrazení naopak prudce stoupla. Novinové karikatury vycházely ze středověkých předloh, proto se znovu objevily motivy ošklivosti, „židovské svině“ a také údajně typického „židovského nosu“. Karikatury evokovaly představu fyziognomické i morální odlišnosti Židů, a měly tak bránit jejich integraci do většinové společnosti. Kresby zohyzděných a zdegenerovaných Židů sloužily také ke kritice všech sil, které se stavěly do cesty úsilí českých nacionalistů. V pozadí těchto sil měli údajně stát Židé, snažící se ovládnout svět skrze kapitál a tisk, prostřednictvím internacionálních idejí sociální demokracie nebo pomocí dalších politických odpůrců, například českých realistů.

Po odeznění intenzivní antisemitské kampaně během Hilsnerovy aféry (1899–1900) četnost protižidovské produkce poklesla. Výrazně se nakrátko projevila až při vzniku Československa: karikatury se snažily vyloučit Židy z rodící se československé společnosti, přesouvaly na ně zodpovědnost za negativní jevy jako obchod na černém trhu a zpochybňovaly jejich loajalitu vůči novému státu. Československý stát se po své konsolidaci sice snažil proti otevřeným projevům náboženské a rasové nesnášenlivosti zasahovat, antisemitské karikatury přesto nebyly výhradní záležitostí antisystémových politických proudů, ale vycházely i v široce rozšířených periodikách. V období Protektorátu Čechy a Morava nacistická správa záměrně podporovala šíření protižidovských stereotypů. Karikatury vytištěné zejména v Árijském boji navozovaly představu, že válečné úsilí Sovětského svazu i československé exilové vlády mají ve skutečnosti řídit Židé.

Konstrukt židovského nepřítele usilujícího o světovládu nezmizel ani po druhé světové válce. Protižidovské karikatury z padesátých let totiž ztotožňovaly Židy a nově také Stát Izrael se silami nepřátelskými komunistickému Československu: s kapitalismem nebo Západem. Vizuální projevy antisemitismu se vyskytují i po roce 1989. Využívají přitom starších motivů (například rituální vraždy), nebo se v nich objevuje motiv údajné válkychtivosti Izraele. Vzhledem k riziku kriminalizace je velká část děl publikována na anonymních serverech v zahraničí. Některá díla vyjadřující negativní židovské stereotypy jsou však dostupná i na volném trhu.

Předložený soubor specializovaných map zaměřených na výskyt vizuálních antisemitik v českých zemích je výstupem grantového projektu Obraz nepřítele: Vizuální projevy antisemitismu v českých zemích od středověku po současnost , č. DG18P02OVV039, financovaného z programu NAKI II Ministerstva kultury České republiky (2018–2021).

Mapy znázorňují geografické rozložení souboru protižidovských vizuálních děl na území dnešní České republiky. Velikost bodu vyjadřuje procentuální podíl (relativní četnost) takových děl z určité lokality na celém souboru antisemitik za dané období. Některá díla vznikla v cizině, mají však jasně prokazatelný vztah k českým zemím, proto jsou na mapě zaznamenána pod bodem „zahraničí“. Je namístě upozornit, že soubor dohledaných antisemitik zůstává otevřený a předkládané specializované mapy s ukázkami antisemitik si nečiní nárok na úplnost. Soubor map má sloužit jako orientační pomůcka pro znázornění míst, kde vznikala protižidovská vizuální díla. Zároveň má ukázat, že antisemitská produkce v žádném období nebyla záležitostí několika málo míst, nýbrž že se týkala a nadále týká celého území českých zemí.

Nad rámec výstupu vznikla zjednodušená verze specializovaných map v tištěné brožuře o velikosti A4, kterou si můžete prohlédnout zde.

Průvodní zpráva k výsledku typu N_map – Specializovaná mapa s odborným obsahem je k nahlédnutí zde.